Státní silnice č.14 je velmi frekventovanou spojnicí mezi Vrchlabím a Harrachovem. V opravovaném úseku je silnice vymezena prudkým zalesněným svahem na jedné straně a řekou Jizerou na straně druhé. Koryto řeky Jizery vlastně do značné míry určuje vlastní trasu silnice s přímými úseky i četnými zatáčkami.

Vlastní těleso silnice je tvořeno střídáním zářezů a násypů podél řeky. Zabezpečovaný násyp je na říční straně zajištěn starou opěrnou zdí z kvádrů,která stojí přímo v řečišti na kamenné rovnanině. Vlivem velké frekvence vozidel a stáří zdi s již nefunkčními drény, došlo k prosedání vozovky a tvorbě trhlin ve vozovce.

Statické zajištění původní opěrné zdi spočívalo v provedení dvojice neinjektovaných mikropilot z výztužných trubek 89/10 v délce 9,0 m. Mikropiloty vnější řady byly přiloženy na líc původní opěrné zdi a v její patě byly osazeny do vrtů vyhloubených přes základ opěrné zdi na hloubku 2,5 m pod původní základovou spáru. Druhá řada neinjektovaných mikropilot (vnitřní) byla situována 400 mm od prvé řady směrem do vozovky. Jednalo se o vrty svislé, ukončené také 2,5 m pod původní základovou spárou opěrné zdi. Vzdálenost v podélném směru mezi dvojicemi prvků byla 850 mm. Výztužné trubky, které byly osazeny do přečištěných vrtů, vyplněných cementovou zálivkovou směsí, přesahovaly o 300 mm úroveň pracovní plochy, která vznikla odbouráním betonového trámu na koruně zdi. Po dokončení těchto stabilizačních prací provedl Geoing Jihlava, jako vyšší zhotovitel prací, nový železobetonový trám na koruně opěrné zdi, do kterého byly zavázány přečnívající konce výztužných trubek mikropilot. Vnější výztužné trubky, přiložené na líc původní zdi byly překryty kamenným obkladem.

Tento objekt se vyznačoval menším poškozením původní opěrné zdi , která byla zhruba o 2 m nižší oproti předchozímu úseku. Zde byla pro zajištění zdi navržena dvouřadá stěna ze svislých, neinjektovaných mikropilot s výztužnými trubkami 89/10. První řada byla situována 300 mm od líce původní zdi a druhá řada ve vzdálenosti 400 mm od prvé směrem do vozovky. ŹVodorovné vzdálenosti dvojic mikropilot byly 850 - 1500 mm v závislosti na technickém stavu staré opěrné zdi. Vrty procházely celou výškou původního tělesa zdi, přetínaly jeho základ a byly zahloubeny 2,5 m pod původní základovou spáru. Vrty byly po vyhloubení přečištěny, vyplněny cementovou zálivkovou směsí a byly do nich osazeny výztužné trubky, které stejně jako na předchozím objektu, přesahovaly o 300 mm pracovní plochu. Výztužné trubky na tomto objektu byly dlouhé 7,0 m. Konečná úprava spočívala v nadbetonování železobetonového trámu na koruně opěrné zdi, do kterého byly zavázány přečnívající konce výztužných trubek. Tak vzniklo pevné spojení nové konstrukce s původní.

Veškeré popsané práce byly prováděny z úrovně pojížděné vozovky za plného provozu vozidel v obou směrech a jediné opatření spočívalo ve snížení průjezdné rychlosti na 40 km/hod.

Vrty pro mikropiloty byly hloubeny ponornými vrtnými kladivy P 110 s vrtným nástrojem o průměru 125 a 140 mm na vzduchový výplach. Jako vrtný stroj byla použita souprava WIRTH B0 a dodávka stlačeného vzduchu byly zajištěna kompresorem Atlas COPCO 175. Použitá ponorná kladiva jsou vybavena klapkou, takže je zaručena jejich funkce i pod hladinou vody, Při hloubení vrtů byly naraženy i větší nespojitosti ve zdivu opěrné zdi, které byly v rámci zálivky vrtu vyplněny cementovou směsí. Některé vrty byly v průběhu hloubení nestabilní a musely být převrtávány po jejich stabilizaci zalitím cementovou směsí. Ve většině vrtů docházelo po jejich zalití a osazení k poklesu hladiny cementové zálivky, která pronikala do spar ve zdivu a obnovovala tak vyvětralé pojivo. V takových případech bylo nutno zálivku i několikrát po sobě doplňovat.

V době od 15.9.98 do 15.11.98 bylo vyhloubeno 4.523 m vrtů a osazeno 7.348 m výztužných trubek 89/10.

SECURING OF THE ROAD NO.I/14 AT PONIKLÁ-JABLONEC NAD NISOU SECTION