Skládka Chabařovice o rozloze 41 ha byla
jednou z nejvíce nebezpečných skládek odpadů v České republice. Po více
než desetiletém úsilí zúčastněných stran dochází v dnešní době k její
kompletní asanaci, na níž se pracemi speciálního zakládání významně podílí
i společnost Zakládání staveb. Jedná se např. o realizaci podzemních
těsnicích stěn a obvodového drénu, stabilizaci nestabilních míst injektáží
a dalších z hlediska bezchybné asanace skládky významných
objektů.
Skládka Chabařovice, jeden z nejhorších
pozůstatků likvidace odpadů minulosti, který budil ze sna nejen
severočeské ekology a který reálně ohrožoval obyvatele a životní prostředí
širokého okolí včetně ekosystému řeky Labe, se konečně dočkal asanace. Po
dlouhém období průzkumů, variantních řešení způsobu asanace a dvou
výběrových řízeních se po více než desetiletém úsilí vlastníka skládky,
státních a samosprávných orgánů, přikročilo v loňském roce k vlastním
asanačním pracím. Investorem asanace je v rámci privatizace státního
majetku a s ní spojenými nápravami starých ekologických zátěží Fond
národního majetku, vlastníkem skládky a zadavatelem asanace je Spolek pro
chemickou a hutní výrobu, hlavním dodavatelem asanace je a. s. Metrostav.
Historie skládky
Proč a čím tento kopec odpadů, který vyrůstá za
humny severočeského městečka Chabařovice nadohled od krajského města Ústí
nad Labem a který svým tvarem zapadá do reliéfu Českého středohoří, tolik
strašil a vlastně ještě do ukončení asanace strašit bude? Odpověď dává
stručný pohled do minulosti skládky.
Administrativně byla skládka povolena jako
deponie popelovin a škváry z textilního, sklářského a chemického průmyslu
roku 1908, některé historické údaje naznačují, že byla v provozu již
dokonce v osmdesátých letech 19. století. Původně zemník, ze kterého byly
těženy sprašové hlíny a podložní tercierní jíly pro cihlářskou a
keramickou výrobu, byl postupně zaplněn statisíci kubických metrů
inertních, ale i značně nebezpečných odpadů. Detailní informace o
uložených odpadech deponovaných po dobu životnosti skládky jsou však
nedostupné, zcela chybí například údaje z 20. – 40. let minulého století.
Halda popela a škváry rostla až do padesátých let, kdy se popeloviny
začaly odtěžovat pro použití v otvíraném dolu Milada Petri v blízkosti
skládky. Reziduální těleso skládky ve tvaru půlměsíce bylo od počátku
sedmdesátých let zpětně zaplňováno chemickými odpady, především redukčními
kaly z výroby organických barviv, kaly z produkce žíravých louhů rtuťovou
elektrolýzou, kaly s arzeničitanem vápenatým, kaly z produkce
hypermanganu. Na skládku bylo volně vysypáno velké množství (uvádí se
40–60 tisíc kusů) “prázdných” kovových, plastových a papírových obalů a
sudů, železný šrot, vyřazená technologická zařízení a stavební odpad. Ve
vrcholové části skládky byly uloženy sudy s hexachlorbenzenem, rovněž asi
v počtu 40 tisíc kusů v šesti vrstvách, které jsou zality kyselou sádrou
obsahující 2–3 % kyseliny sírové. Na skládku se ukládaly i zbytky a
prázdné obaly od agrochemikálií, desetitisíce tun hydroxidu vápenatého,
kaly z biologické ČOV a odpady z průmyslových havárií. Vše řádově v
desítkách tisíc tun. Tekuté odpady byly vylévány do centrální části
skládky, kde vznikla laguna tekutých odpadů.
Při průzkumu tělesa skládky byla uvnitř
skládkového materiálu zjištěna ohniska se zvýšenou teplotou, kde
exotermickými reakcemi došlo k nárůstu teploty až k hodnotám okolo 80°C. O
charakteru vod, které vytékaly ze skládky a volně se vlévaly do
Ždírnického potoka, přítoku Bíliny a dále Labe, svědčí poetické názvy
záchytných nádrží – Zelený a Žlutý rybník. Již výše uvedený výčet názvů
ukládaných chemikálií musí vyvolávat hrůzu i u lidí bez vzdělání
příslušného směru. Celý tento ekologický vřed v blízkosti CHKO České
středohoří není žádný trpaslík, ale zaujímá plochu 41 ha, z čehož 27 ha
tvoří vlastní skládka a zbytek patří ke kontaminovanému předpolí skládky
uvnitř jejího areálu, dalších 7 ha kontaminovaného území leží vně areálu
skládky na cizích pozemcích.
Zásady asanace
Řešení asanace skládky vychází z postupů, při
kterých materiály, které se nacházejí na skládce, nebudou odváženy mimo
její areál. Principem je úprava a stabilizace tvaru tělesa skládky,
zajištění ohnisek exotermických jevů uvnitř skládky, řízený odvod
povrchových vod systémem odvodňovacích příkopů, řízený sběr a odvod
podzemních skládkových vod vnitřním obvodovým drénem, úprava všech vod
před vypuštěním do vodoteče, zamezení styku okolního geologického
prostředí s tělesem skládky a kontaminovaným podložím podzemní těsnicí
stěnou a zatěsnění povrchu tělesa skládky kombinací minerálního a
fóliového těsnění. Konečnou úpravou povrchu bude jeho rekultivace do
podoby volně rostoucího lesoparku s akumulačními nádržemi na srážkovou
vodu odvedenou z povrchu skládky. Celý areál však bude nadále
nepřístupný.
Prováděné práce
Zakládání staveb, a. s. se aktivně a úspěšně
zúčastnila již prvního výběrového řízení, později zrušeného pro jeho
administrativní nedostatky. Ve druhém, již platném výběrovém řízení, se
vedoucím pracovníkům a specialistům společnosti podařilo po dlouhodobé
aktivní práci při přípravě nabídky, ve spolupráci s dalšími
specializovanými firmami pod vedením a. s. Metrostav, znovu uspět a
Zakládání staveb, a. s. se tak stalo zhotovitelem prací speciálního
zakládání, jejichž kvalitní provedení je rozhodující pro úspěšnou
realizaci asanace skládky a splnění požadavků předepsaných
vodohospodářskými orgány a orgány životního prostředí.
Od loňského roku, kdy se asanace naplno rozběhla,
provádí naše společnost práce na dále popsaných stavebních
objektech:
• Podzemní těsnicí
stěna tloušťky 60 cm se speciální minerální výplní Sekofix
se struskou, vyvinutou laboratoří společnosti Zakládání staveb1). Tato
hmota má unikátní odolnost proti agresivním podzemním vodám a pohlcuje
těžké kovy. Obě tyto vlastnosti těsnicí směsi se na skládce v plné míře
uplatní a zaručují prakticky neomezenou životnost vertikálního těsnění
skládky. Z celkové projektované plochy podzemní stěny 15 760 m2 chybí
provést asi 2 412 m2 (k 5. 6. 2001).
Největším nepřítelem při realizaci podzemní těsnicí stěny bylo počasí.
Většina prací se prováděla během podzimních a zimních měsíců z pracovní
plochy, jejímž podkladem byly jíly a sprašové hlíny. Ty se vlivem srážek
rozbředaly do takového stavu, že se těžká technika bořila až po vršek pásů
a zejména v skloněných úsecích trasy PTS se jen s obtížemi prodírala k
dalšímu úseku těžby. S odvozem výkopku měly problémy i terénní nákladní
automobily. Střídání srážek, mrazů a oblevy způsobovalo takové rozbřednutí
základové půdy, že docházelo k deformacím a zabořování již hotových
vodicích zídek do rozměklých zemin. Těsnicí směs se vyráběla v zateplené
centrální výrobně, nesnadné během zimy bylo i udržování rozvodů směsi o
délce blížící se jednomu kilometru. I přes tyto obtížné podmínky se dařilo
plnit předepsaný harmonogram výstavby podzemní stěny v odpovídající
kvalitě.
• Stabilizace injektáží a opatření
proti vnitřnímu hoření se provádí v současné době. Na
skládce byla vytipována místa, která jsou jednak geotechnicky nestabilní –
sesuvné oblasti okrajů tělesa skládky, ve kterých jsou ve svazích uloženy
volně sypané sudy a další obaly překryté pouze tenkou vrstvou zeminy
hrozící svahovými pohyby – a dále místa, na nichž je předpoklad nadměrných
deformací povrchu vlivem postupného sedání tělesa skládky a plochy, pod
kterými byly zjištěny exotermické jevy.
Na celkem pěti polích se realizují svislé a šikmé
vrty vyplňované nízkotlakou injektáží jílopopílkovou injekční směsí. V
nestabilních plochách je část vrtů osazena ocelovou výztuží tvořenou
žebírkovou ocelí profilu 32 mm. Z celkové výměry 12 966 m vrtů a spotřeby
injekčních hmot zhruba 27 tisíc m3 bylo do konce května realizováno 4 500
m vrtů při průměrné spotřebě 1,5 m3 na běžný metr vrtu. Součástí
stabilizačních opatření byla sanace již existujících otevřených trhlin v
tělese skládky, které byly sanovány zalitím samotvrdnoucí suspenzí v
celkovém objemu 3 500 m3.
• Obvodový drén je
budován podél podzemní stěny a slouží k odvodu skládkových vod k čerpacím
jímkám, ze kterých budou skládkové vody přečerpány k úpravě před
vypuštěním do vodoteče. Drén je projektován jako francouzský se sběrnou
perforovanou drenážní trubkou na dně a s drenážním zásypem z kameniva.
Drén se zhotovuje v otevřeném výkopu, paženém velkoplošným bedněním. Část
trasy, která je budována v hloubkách přes 4,5 m, vyžaduje speciální
zajištění stability stěn výkopu pomocí beraněných štětových stěn, které
jsou opět rozpírány velkoplošným bedněním. Protože je drén zhotovován v
bezprostřední blízkosti již realizované podzemní těsnicí stěny, je nutné
dbát zvýšené opatrnosti, aby nebyla výstavbou drénu porušena její
vodotěsnost. V současné době je výstavba drénu v plném běhu a z jeho
celkové délky 2 140 m při průměrné hloubce 5,5 m bylo realizováno asi 1
700 m
(k 5. 6. 2001). Součástí drénu jsou čerpací jímky
skládkových vod, které budou zbudovány ve stavebních jamách pažených
beraněnými štětovými stěnami.
• Dalšími, rozsahem prací menšími, ale významem
nikoliv zanedbatelnými objekty, které byly, jsou, nebo ještě budou při
asanaci skládky naší společností realizovány, jsou vrtané štěrkové drény
odvodňující podloží sanované laguny skládky, vnější odvodňovací drén
sloužící k odvodu srážkových vod a povrchových vod z okolí skládky,
pilotové založení provozní budovy a vrty čerpací stanice skládkových
vod.
Ochranná opatření
Nebezpečí vyplývající z charakteru skládky se
odráží i na organizaci a zvláštních opatřeních při provádění všech
realizovaných prací, vedoucích k zajištění ochrany zdraví pracovníků. Celý
areál skládky je rozdělen do tří zón podle nebezpečnosti možného zasažení
pracovníků nebezpečnými splodinami unikajícími ze skládky, případně
vznícení při zásazích do tělesa skládky. V jednotlivých zónách je přesně
stanoven povolený způsob práce, použití osobních ochranných prostředků
včetně respirátorů a plynových masek; definován je pohyb a doba pobytu
pracovníků, zakázáno je zde pít, jíst a kouřit.
Při těžbě podzemní stěny i vrtání injekčních vrtů
je nepřetržitě monitorována kvalita ovzduší a vyhodnocováno složení plynů
vystupujících z vrtů. K zamezení nekontrolovatelných úniků plynů a
vznícení skládky byla do prováděcího projektu přijata naší společností
navržená technologie vrtání pod těžkým výplachem, který tvoří používaná
injekční směs. Přes všechna tato opatření dochází k překračování
povolených limitů koncentrací škodlivin a práce musejí být přerušovány na
dobu nezbytně nutnou k odvětrání nebezpečných látek, zejména při navrtání
sudů se zbytky chemikálií. I tyto skutečnosti kladou zvýšené nároky na
řízení prací a disciplínu všech řídících pracovníků i dělníků, kteří se na
prováděných pracích podílejí.
Úspěch ve výběrovém řízení na asanaci skládky
Chabařovice, jedné z nejnebezpečnějších, z nejrozsáhlejších a v odborné i
laické veřejnosti z mediálně nejznámějších ekologických staveb, znovu
potvrdil velmi dobrou pověst, kterou si Zakládání staveb, a. s. v minulých
letech vytvořilo kvalitně odvedenou prací v oblasti ochrany životního
prostředí a náprav starých ekologických zátěží.
Pozn.: 1) viz článek na str. 21
RNDr. Ivan Beneš, Zakládání
staveb, a. s.
Foto: Petr Vokrouhlík
Zadavatel asanace skládky:
Spolek pro
chemickou a hutní výrobu, a. s., Ústí nad
Labem