Asanace skládky Chabařovice


Skládka Chabařovice o rozloze 41 ha byla jednou z nejvíce nebezpečných skládek odpadů v České republice. Po více než desetiletém úsilí zúčastněných stran dochází v dnešní době k její kompletní asanaci, na níž se pracemi speciálního zakládání významně podílí i společnost Zakládání staveb. Jedná se např. o realizaci podzemních těsnicích stěn a obvodového drénu, stabilizaci nestabilních míst injektáží a dalších z hlediska bezchybné asanace skládky významných objektů.

Skládka Chabařovice, jeden z nejhorších pozůstatků likvidace odpadů minulosti, který budil ze sna nejen severočeské ekology a který reálně ohrožoval obyvatele a životní prostředí širokého okolí včetně ekosystému řeky Labe, se konečně dočkal asanace. Po dlouhém období průzkumů, variantních řešení způsobu asanace a dvou výběrových řízeních se po více než desetiletém úsilí vlastníka skládky, státních a samosprávných orgánů, přikročilo v loňském roce k vlastním asanačním pracím. Investorem asanace je v rámci privatizace státního majetku a s ní spojenými nápravami starých ekologických zátěží Fond národního majetku, vlastníkem skládky a zadavatelem asanace je Spolek pro chemickou a hutní výrobu, hlavním dodavatelem asanace je a. s. Metrostav.

Historie skládky

Proč a čím tento kopec odpadů, který vyrůstá za humny severočeského městečka Chabařovice nadohled od krajského města Ústí nad Labem a který svým tvarem zapadá do reliéfu Českého středohoří, tolik strašil a vlastně ještě do ukončení asanace strašit bude? Odpověď dává stručný pohled do minulosti skládky.

Administrativně byla skládka povolena jako deponie popelovin a škváry z textilního, sklářského a chemického průmyslu roku 1908, některé historické údaje naznačují, že byla v provozu již dokonce v osmdesátých letech 19. století. Původně zemník, ze kterého byly těženy sprašové hlíny a podložní tercierní jíly pro cihlářskou a keramickou výrobu, byl postupně zaplněn statisíci kubických metrů inertních, ale i značně nebezpečných odpadů. Detailní informace o uložených odpadech deponovaných po dobu životnosti skládky jsou však nedostupné, zcela chybí například údaje z 20. – 40. let minulého století. Halda popela a škváry rostla až do padesátých let, kdy se popeloviny začaly odtěžovat pro použití v otvíraném dolu Milada Petri v blízkosti skládky. Reziduální těleso skládky ve tvaru půlměsíce bylo od počátku sedmdesátých let zpětně zaplňováno chemickými odpady, především redukčními kaly z výroby organických barviv, kaly z produkce žíravých louhů rtuťovou elektrolýzou, kaly s arzeničitanem vápenatým, kaly z produkce hypermanganu. Na skládku bylo volně vysypáno velké množství (uvádí se 40–60 tisíc kusů) “prázdných” kovových, plastových a papírových obalů a sudů, železný šrot, vyřazená technologická zařízení a stavební odpad. Ve vrcholové části skládky byly uloženy sudy s hexachlorbenzenem, rovněž asi v počtu 40 tisíc kusů v šesti vrstvách, které jsou zality kyselou sádrou obsahující 2–3 % kyseliny sírové. Na skládku se ukládaly i zbytky a prázdné obaly od agrochemikálií, desetitisíce tun hydroxidu vápenatého, kaly z biologické ČOV a odpady z průmyslových havárií. Vše řádově v desítkách tisíc tun. Tekuté odpady byly vylévány do centrální části skládky, kde vznikla laguna tekutých odpadů.

 

Při průzkumu tělesa skládky byla uvnitř skládkového materiálu zjištěna ohniska se zvýšenou teplotou, kde exotermickými reakcemi došlo k nárůstu teploty až k hodnotám okolo 80°C. O charakteru vod, které vytékaly ze skládky a volně se vlévaly do Ždírnického potoka, přítoku Bíliny a dále Labe, svědčí poetické názvy záchytných nádrží – Zelený a Žlutý rybník. Již výše uvedený výčet názvů ukládaných chemikálií musí vyvolávat hrůzu i u lidí bez vzdělání příslušného směru. Celý tento ekologický vřed v blízkosti CHKO České středohoří není žádný trpaslík, ale zaujímá plochu 41 ha, z čehož 27 ha tvoří vlastní skládka a zbytek patří ke kontaminovanému předpolí skládky uvnitř jejího areálu, dalších 7 ha kontaminovaného území leží vně areálu skládky na cizích pozemcích.

Zásady asanace

Řešení asanace skládky vychází z postupů, při kterých materiály, které se nacházejí na skládce, nebudou odváženy mimo její areál. Principem je úprava a stabilizace tvaru tělesa skládky, zajištění ohnisek exotermických jevů uvnitř skládky, řízený odvod povrchových vod systémem odvodňovacích příkopů, řízený sběr a odvod podzemních skládkových vod vnitřním obvodovým drénem, úprava všech vod před vypuštěním do vodoteče, zamezení styku okolního geologického prostředí s tělesem skládky a kontaminovaným podložím podzemní těsnicí stěnou a zatěsnění povrchu tělesa skládky kombinací minerálního a fóliového těsnění. Konečnou úpravou povrchu bude jeho rekultivace do podoby volně rostoucího lesoparku s akumulačními nádržemi na srážkovou vodu odvedenou z povrchu skládky. Celý areál však bude nadále nepřístupný.

Prováděné práce

Zakládání staveb, a. s. se aktivně a úspěšně zúčastnila již prvního výběrového řízení, později zrušeného pro jeho administrativní nedostatky. Ve druhém, již platném výběrovém řízení, se vedoucím pracovníkům a specialistům společnosti podařilo po dlouhodobé aktivní práci při přípravě nabídky, ve spolupráci s dalšími specializovanými firmami pod vedením a. s. Metrostav, znovu uspět a Zakládání staveb, a. s. se tak stalo zhotovitelem prací speciálního zakládání, jejichž kvalitní provedení je rozhodující pro úspěšnou realizaci asanace skládky a splnění požadavků předepsaných vodohospodářskými orgány a orgány životního prostředí.

Od loňského roku, kdy se asanace naplno rozběhla, provádí naše společnost práce na dále popsaných stavebních objektech:

Podzemní těsnicí stěna tloušťky 60 cm se speciální minerální výplní Sekofix se struskou, vyvinutou laboratoří společnosti Zakládání staveb1). Tato hmota má unikátní odolnost proti agresivním podzemním vodám a pohlcuje těžké kovy. Obě tyto vlastnosti těsnicí směsi se na skládce v plné míře uplatní a zaručují prakticky neomezenou životnost vertikálního těsnění skládky. Z celkové projektované plochy podzemní stěny 15 760 m2 chybí provést asi 2 412 m2 (k 5. 6. 2001). Největším nepřítelem při realizaci podzemní těsnicí stěny bylo počasí. Většina prací se prováděla během podzimních a zimních měsíců z pracovní plochy, jejímž podkladem byly jíly a sprašové hlíny. Ty se vlivem srážek rozbředaly do takového stavu, že se těžká technika bořila až po vršek pásů a zejména v skloněných úsecích trasy PTS se jen s obtížemi prodírala k dalšímu úseku těžby. S odvozem výkopku měly problémy i terénní nákladní automobily. Střídání srážek, mrazů a oblevy způsobovalo takové rozbřednutí základové půdy, že docházelo k deformacím a zabořování již hotových vodicích zídek do rozměklých zemin. Těsnicí směs se vyráběla v zateplené centrální výrobně, nesnadné během zimy bylo i udržování rozvodů směsi o délce blížící se jednomu kilometru. I přes tyto obtížné podmínky se dařilo plnit předepsaný harmonogram výstavby podzemní stěny v odpovídající kvalitě.

Stabilizace injektáží a opatření proti vnitřnímu hoření se provádí v současné době. Na skládce byla vytipována místa, která jsou jednak geotechnicky nestabilní – sesuvné oblasti okrajů tělesa skládky, ve kterých jsou ve svazích uloženy volně sypané sudy a další obaly překryté pouze tenkou vrstvou zeminy hrozící svahovými pohyby – a dále místa, na nichž je předpoklad nadměrných deformací povrchu vlivem postupného sedání tělesa skládky a plochy, pod kterými byly zjištěny exotermické jevy.

Na celkem pěti polích se realizují svislé a šikmé vrty vyplňované nízkotlakou injektáží jílopopílkovou injekční směsí. V nestabilních plochách je část vrtů osazena ocelovou výztuží tvořenou žebírkovou ocelí profilu 32 mm. Z celkové výměry 12 966 m vrtů a spotřeby injekčních hmot zhruba 27 tisíc m3 bylo do konce května realizováno 4 500 m vrtů při průměrné spotřebě 1,5 m3 na běžný metr vrtu. Součástí stabilizačních opatření byla sanace již existujících otevřených trhlin v tělese skládky, které byly sanovány zalitím samotvrdnoucí suspenzí v celkovém objemu 3 500 m3.

Obvodový drén je budován podél podzemní stěny a slouží k odvodu skládkových vod k čerpacím jímkám, ze kterých budou skládkové vody přečerpány k úpravě před vypuštěním do vodoteče. Drén je projektován jako francouzský se sběrnou perforovanou drenážní trubkou na dně a s drenážním zásypem z kameniva. Drén se zhotovuje v otevřeném výkopu, paženém velkoplošným bedněním. Část trasy, která je budována v hloubkách přes 4,5 m, vyžaduje speciální zajištění stability stěn výkopu pomocí beraněných štětových stěn, které jsou opět rozpírány velkoplošným bedněním. Protože je drén zhotovován v bezprostřední blízkosti již realizované podzemní těsnicí stěny, je nutné dbát zvýšené opatrnosti, aby nebyla výstavbou drénu porušena její vodotěsnost. V současné době je výstavba drénu v plném běhu a z jeho celkové délky 2 140 m při průměrné hloubce 5,5 m bylo realizováno asi 1 700 m

(k 5. 6. 2001). Součástí drénu jsou čerpací jímky skládkových vod, které budou zbudovány ve stavebních jamách pažených beraněnými štětovými stěnami.

• Dalšími, rozsahem prací menšími, ale významem nikoliv zanedbatelnými objekty, které byly, jsou, nebo ještě budou při asanaci skládky naší společností realizovány, jsou vrtané štěrkové drény odvodňující podloží sanované laguny skládky, vnější odvodňovací drén sloužící k odvodu srážkových vod a povrchových vod z okolí skládky, pilotové založení provozní budovy a vrty čerpací stanice skládkových vod.

Ochranná opatření

Nebezpečí vyplývající z charakteru skládky se odráží i na organizaci a zvláštních opatřeních při provádění všech realizovaných prací, vedoucích k zajištění ochrany zdraví pracovníků. Celý areál skládky je rozdělen do tří zón podle nebezpečnosti možného zasažení pracovníků nebezpečnými splodinami unikajícími ze skládky, případně vznícení při zásazích do tělesa skládky. V jednotlivých zónách je přesně stanoven povolený způsob práce, použití osobních ochranných prostředků včetně respirátorů a plynových masek; definován je pohyb a doba pobytu pracovníků, zakázáno je zde pít, jíst a kouřit.

Při těžbě podzemní stěny i vrtání injekčních vrtů je nepřetržitě monitorována kvalita ovzduší a vyhodnocováno složení plynů vystupujících z vrtů. K zamezení nekontrolovatelných úniků plynů a vznícení skládky byla do prováděcího projektu přijata naší společností navržená technologie vrtání pod těžkým výplachem, který tvoří používaná injekční směs. Přes všechna tato opatření dochází k překračování povolených limitů koncentrací škodlivin a práce musejí být přerušovány na dobu nezbytně nutnou k odvětrání nebezpečných látek, zejména při navrtání sudů se zbytky chemikálií. I tyto skutečnosti kladou zvýšené nároky na řízení prací a disciplínu všech řídících pracovníků i dělníků, kteří se na prováděných pracích podílejí.

Úspěch ve výběrovém řízení na asanaci skládky Chabařovice, jedné z nejnebezpečnějších, z nejrozsáhlejších a v odborné i laické veřejnosti z mediálně nejznámějších ekologických staveb, znovu potvrdil velmi dobrou pověst, kterou si Zakládání staveb, a. s. v minulých letech vytvořilo kvalitně odvedenou prací v oblasti ochrany životního prostředí a náprav starých ekologických zátěží.

Pozn.: 1) viz článek na str. 21

RNDr. Ivan Beneš, Zakládání staveb, a. s.
Foto: Petr Vokrouhlík

Zadavatel asanace skládky:
Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a. s., Ústí nad Labem



English summary

Chabařovice landfill reclamation

Chabařovice landfill extends to an area of 41 ha and it is considered to be one of the most dangerous landfills in the Czech Republic. After more than ten years of efforts made by all participating parties, its complete reclamation has finally started. Zákládání Group a. s. has been carrying out a significant part of the special foundation works. This covers for example the realization of cut-off walls and external drain sealing, stabilization of unstable places by grouting and other works, which are important from the point of view of the perfect landfill reclamation.