U stavebních strojů se v poslední době především zvyšuje jejich „inteligence“ a pokračuje vývoj užitné mikroelektroniky. Rozvíjí se nový obor, tzv. mechanotronika, jejímž cílem je optimální součinnost konstrukčních skupin a celků hydraulických, elektronických a mechanických. U strojů se mění ovládací systémy, zavádějí se multifunkční ovladače, které zkracují délky pracovních cyklů. Zavádějí se také nové systémy frekvenčně regulovaných elektropohonů. Vše samozřejmě v rámci předpisů a norem ochraňujících životní prostředí. Velký důraz je kladen na zjednodušení údržby a snížení její četnosti. Podívejme se nyní na některé novinky, vzniklé v rámci tohoto trendu, podle jednotlivých technologií:

Maloprofilové a středněprofilové vrtání

Tato technologie (průměry vrtů 2“– 32“) je v současnosti charakteristická snižováním počtu pracovníků obsluhy, vybaveností vrtných souprav jedním nebo dvěma zásobníky, celkovou elektronizací a dokonalou mechanizací.
Novinkou v kategorii vrtných nástrojů jsou mechanismy, složené ze dvou nebo tří korunek tvaru křídla, připojené k ponornému kladivu se zatahovanou pažnicí (obr. 1)
Tyto segmenty se otevírají nebo zavírají podle směru rotace kladiva. Systém nahrazuje metody, používající excentrické segmenty, a přináší tyto výhody:

• vysoká rychlost vrtání, podobná prostému vrtání kladivy (bez zatahování pažnice);
• přímost vrtu;
• nižší citlivost na zkušenost obsluhy při rozvírání a zavírání nástroje.

Velkoprofilové vrtání pro pilotážní práce

U této technologie se objevilo několik metod, určených především do geologických podmínek tvořených písky až štěrkopísky. Označují se např. zkratkami:

• CFA – průběžný šnek bez pažnice (obr. 2);
• PM (Pile Mixed) – průběžný šnek pro metodu mísení (obr. 3);
• DDK – vrtání dvěma hlavami s nezávislým posuvem (obr. 2);
• OD-VDW – vrtání dvěma hlavami bez vzájemného posuvu pažnice a šneku, pouze minimální posun válcem pro uzamčení při plnění (obr. 2).

Tyto metody nabízejí téměř všechny významné firmy vyrábějící stroje pro speciální zakládání a názvy se z obchodních důvodů liší.

Metody PM a VDW používají stejnou dvojitou vrtnou hlavu, ale u VDW rotuje pažnice na opačnou stranu než šnek. PM nepoužívá pažnici, trubka šneku je zdvojená. Po odvrtání požadované hloubky dojde k odjištění soutyčí, spodní díl šneku se vysune o 300 mm a otevřou se trysky pro plnění. K plnění a mísení piloty dochází při opačné rotaci horního dílu šneku oproti nástroji. Tím dochází k dokonalému mísení a současně horní díl šneku zatlačuje materiál do vrtu.

Další novinkou v oblasti velkoprofilového vrtání je tzv. FLY DRILL firmy Bauer (obr. 4, 5). Je to přídavné vrtné zařízení, kde vrtná souprava s vrtnou hlavou, teleskopickou kelly tyčí a vrtným nástrojem jsou zavěšeny na laně vrátku jeřábu. Vrtná hlava se upevní pomocí hydraulické svěry na pažnici, která je předem zavibrována na potřebnou hloubku a slouží jako vodič po celou dobu návrtu. Při vyprazdňování nástroje se celý systém uvolní a odkloní do strany.

Hlavní výhody této metody:

• možnost práce v různých úrovních a vzdálenostech od nosného jeřábu,
• většina dílů odpovídá standardům jiných vrtných souprav,
• po upevnění vrtné soupravy na pažnici může jeřáb vykonávat pomocné funkce, např.
  provádět zavibrování dalších pažnic.

Podzemní stěny

Jako novinku zařadila firma Bauer do svého výrobního programu otočný drapák (obr.6, 7). Tento systém není zcela běžný a je výhodný zejména při těžbě u stěny. Naše zkušenosti s tímto systémem však vyvolávají obavy o životnost hadic vedených uvnitř teleskopu společně s těžním lanem.
V technologii podzemních stěn se mi jako nejdokonalejší jeví systém drapáku řiditelného s monitorováním jeho polohy. Ve svém programu tento systém nabízí již zmíněná firma Bauer, a dále firma Leffer a firma Soilmec dokonce v provedení ACTIVE, kde svislost těžené stěny řídí dle udajů výrobce počítač bez zásahu obsluhy zcela automaticky (obr. 8).

Ing. Jiří Vejnar, Zakládání staveb, a. s.