Na jižním okraji centra města Ostravy, v těsné blízkosti jedné z hlavních ostravských tepen - ulice 28. října a Frýdlantských mostů, na dohled od Moravskoslezského národního divadla a luxusních hotelů Palace a Imperial, leží atraktivní stavební pozemek o výměře několika desítek tisíc metrů čtverečních, na kterém byl od roku 1858 v provozu černouhelný důl Karolina, koksovna, elektrárna, provozy hutní výroby a těžkého strojírenství. Komerčnímu využití tohoto lukrativního území dnes brání masivní kontaminace zemin a podzemní vody v podloží, ke které došlo během jeho stočtyřicetiletého průmyslového využívání. V podložních zeminách a podzemní vodě byly zjištěny vysoké obsahy dehtových látek ve volné fázi, PAU, fenolu a aromatických uhlovodíků ve stovkách až desetitisících mg/kg. Po ukončení výroby v roce 1986 byly průmyslové objekty zbořeny, k likvidaci znečištění podloží však dochází až v současné době.
Pracovníci Zakládání staveb, a.s. se věnovali přípravě prací k odstranění staré ekologické zátěže na lokalitě Karolina již od podzimu roku 1996, kdy tehdejší premiér Klaus přislíbil finanční zajištění sanace ze státní pokladny. Několikaměsíční intenzivní práci završil úspěch ve výběrovém řízení, ve kterém se Zakládání staveb, a.s. stalo zhotovitelem podzemních stěn zajištění stavební jámy pro generálního dodavatele sanace OKD Rekultivace Havířov a.s.. Generálním projektem sanace je Dekont Umwelttechnik s.r.o. Zlín, vypracováním projektu zajištění stavební jámy byli pověřeni pracovníci FG Consultu s.r.o. pod vedením Ing. Noska. Koncepce vítězného návrhu sanace spočívá v odtěžení všech znečištěných zemin a odčerpání podzemních vod z otevřené stavební jámy, která je staticky zajištěna a vodotěsně zapažena podzemními železobetonovými a štětovými stěnami. Kontaminované zeminy budou přečištěny termickou desorpcí nebo uloženy na zabezpečenou skládku, podzemní vody budou po vyčištění vypouštěny do řeky Ostravice. Vytěžená jáma bude zpětně zavezena nezávadnými zeminami. Ukončení sanace se předpokládá v roce 2004.
Úspěch ve výběrovém řízení, které proběhlo v březnu 1997, však byl teprve počátkem období, ve kterém se složitě rodil projekt a připravovalo se zahájení vlastní stavby. O komplikovanosti přípravy projektu sanace celého území svědčí nekončící řada jednání se zástupci generálního dodavatele sanace, investora, městských orgánů Ostravy, FNM, MŽP a jejich odbornými konzultanty a vykonavateli kontroly, jejichž výsledkem byly nejen časté změny projektu, ale hlavně posouvání začátku realizace výstavby zajištění stavební jámy. Naštěstí byl Rozhodnutím ČIŽP Ostrava stanoven alespoň jeden pevný termín sanačních prací, který nutil investora, projektanty i generálního dodavatele urychlit činnost – do 26.11.1998 měla být realizována podzemní stěna bránící dalšímu pronikání polutantů ve směru proudění podzemní vody pod souvislou městskou zástavbu za ulici 28. října. Pracovníci provozu podzemních stěn pod vedením stavitele Petra Vokrouhlíka tak mohli práce na objektu SO 03 – Milánské stěny zahájit začátkem září 1998.
Realizovaná železobetonová podzemní stěna tloušťky 60 cm sestává ze dvou částí – původně navrženého úseku podél ulice 28. října v severní části staveniště a nově vyprojektovaného úseku podle Hornického muzea v jeho jižní části. Podzemní stěna podél ulice 28. října tvoří statické zajištění ulice v úseku u Frýdlantských mostů a křížení s ulicí Na Karolině a jsou do ní začleněny startovací šachty podzemního kolektoru a kruhová šachta zajištění stvolu bývalé těžní jámy dolu Karolina. Podzemní stěna v jižní části sanovaného území staticky zajišťuje památkově chráněné budovy Hornického muzea, tzv. industriální architektury z konce minulého století.
Podzemní stěny se hloubily v typických geologických poměrech centra Ostravy. Předkvarterní podloží tvoří miocénní jíly výplně předhlubní karpatských příkrovů. Pokryvné útvary zastupují pleistocénní a holocenní náplavy řeky Ostravice. Na bázi se jedná o písčité a hlinitopísčité štěrky, ve svrchní části písky a povodňové hlíny tuhé konzistence. Významnou složkou profilu jsou antropogenní uloženiny – navážky – velmi různorodého složení, výjimkou nebyly masivní staré cihlové a betonové základy domů a průmyslových objektů, různé inženýrské sítě a pozůstatky z výstroje starých důlních děl. Mocnost navážek byla v průměru 3,5 m, fluviální hlíny dosahovaly průměrné mocnosti cca 1,5 m, písky a štěrky cca 4,0 m. Celková mocnost pokryvných útvarů se pohybovala mezi 7 a 11 m.
Podle projektové dokumentace se na lokalitě vyhloubilo celkem 4816,5 m² podzemních stěn v délce téměř 408 m o průměrné hloubce 10,2 – 12,0 m. Rýha pro podzemní stěnu se těžila hydraulickým drapákem Soilmec na nosiči Unex DH 641. Těžbu podzemní stěny komplikovaly obtížné podmínky staré zástavby, zejména v úseku podél ulice 28. října. I přes provedený předvýkop v části trasy stěny o hloubce až 2,5 m se nepodařilo zcela odstranit zbytky zasypaných suterénů, starých základů, betonových konstrukcí a podzemních sítí, které nejen ztěžovaly těžbu, ale způsobovaly časté úniky pažící suspenze. Stěna v tomto úseku navíc dvakrát křižuje rušnou ulici Na Karolině, kterou projíždí až šest set vozů za hodinu a několik linek městského autobusu. Těžba rýhy přes ulici se musela realizovat pouze při částečném dopravním omezení, časově omezeném na víkendové dni. Další překážkou byly nepřeložené, živé inženýrské sítě zajišťující provoz v okolních objektech. Termíny přeložek sítí nebyly vázány pouze na kapacity prováděcích organizací, ale musely se přizpůsobit nejrůznějším požadavkům jejich provozovatelů. Například přeložka parovodu zásobujícího střed města mohla být provedena až po premiéře divadelního představení v Národním moravskoslezském divadle. Nejobtížnějším úsekem výstavby podzemní stěny byla kruhová šachta zajišťující stvol těžní jámy Karolina. Při hloubení byly zastiženy betonové a ocelové konstrukce staré těžní věže a výstroje šachty, které byly při demolici shozeny do jámy a zasypány.
Při provádění podzemních stěn na lokalitě Karolina byli technici i dělníci postaveni před obtížný úkol realizace výstavby v  komplikovaných podmínkách průmyslově využívaného území s pestrou stavební minulostí, která v podzemí zanechala hojnost různorodých překážek. Masivní kontaminace podloží škodlivými látkami kladla vysoké nároky na dodržování hygieny a bezpečnosti práce. Realizace podzemních stěn kruhové šachty těžní jámy dolu Karolina, která probíhala v ochranném pásmu šachty, se mohla uskutečnit pouze za trvalého dozoru specialistů a nepřetržitého měření koncentrace výbušného metanu. Zodpovědným přístupem všech zúčastněných pracovníků se podařilo provést práce v požadovaném termínu i kvalitě. Výstavbou podzemních stěn naše práce na Karolině ještě nekončí. Stěny budou v průběhu dalších sanačních prací postupně kotveny 213 dočasnými zemními čtyřpramencovými kotvami o celkové délce 3543 m. S realizací těchto prací se počítá v průběhu roku 1999, v návaznosti na postup sanace zemin.