Zajištění stavební jámy pro administrativní budovu
v Praze 8, Na Florenci

Na prostorově stísněném pracovišti v centru Prahy zajišťovala společnost Zakládání staveb, a. s. stavební jámu, jejíž části – podzemní stěny a železobetonová základová deska – se staly součástí trvalé konstrukce administrativní budovy.

Práce naší firmy na této zakázce spočívaly v provedení vodotěsné stavební jámy. Protože úroveň podlahy spodního suterénu stavby je 4,15 m pod ustálenou hladinou podzemních vod (nejnižší horní hrana železobetonové desky byla na úrovni – 5,75 m), bylo zvoleno řešení pomocí konstrukčních podzemních stěn s železobetonovou základovou deskou. (Hladina podzemní vody zde samozřejmě kolísá v závislosti na hladině několik set metrů vzdálené Vltavy.)

Geologie

• 0,0–0,5 m: živičný kryt s betonovým podkladem;
• 0,5–4,6 m: navážky – písčitá hlína až hlinitý písek, stavební
  suť, podél ulice Pobřežní probíhala opuková zeď, sahající až
  do hloubky 6,0 m;
• 4,6–12,8 m písky (mocnosti 1,5–1,7 m), písčité štěrky
  (mocnosti 6,5–8,0 m);
• od 12,8 m: jílovité bohdalecké břidlice;
• Souvislá hladina podzemní vody byla zjištěna na úrovni
  cca 182,00 m. n. m., stupeń agresivity vody byl klasifikován
  jako slabý – 5a.

Popis hlavních technologií speciálního zakládání

Naše práce začaly záporovým pažením, které zabezpečovalo inženýrské sítě podél komunikací a dále umožňovalo provést vodicí zídky v místech jejich kolize se stávající opěrnou stěnou. Po vydřevení a přikotvení záporového pažení byla vybourána část opěrné zdi sahající hluboko pod pracovní pláň. Vzniklý výkop byl zasanován „hubeným“ betonem a do něj pak byly provedeny vodicí zídky.

Protože nebylo jasné, do jaké hloubky se mohou vyskytovat staré základy, bylo nutné provést průzkum pomocí sond. Ukázalo se, že v ose podzemní stěny souběžně s Pobřežní ulicí sahaly základy starých budov až do hloubky 6 m. Tyto základy byly vybagrovány a vzniklý prostor byl opět zasanován „hubeným“ betonem, do něhož se pak provedly vodicí zídky.
S budováním podzemních stěn se začalo nejdříve ze zvýšené úrovně mezi opěrnou stěnou a dopravní komunikací k hotelu Hilton. Pracovní pruh byl tak úzký, že jeřáb osazoval armokoše a betonoval ze spodní pracovní plošiny.
Protože břidlice vykazovaly pevnost v prostém tlaku až
14 MPa, byly na těžbu podzemních stěn nasazeny dva bagry (jeden bagr by nevytěžil jednu lamelu denně). Všech
34 lamel tak bylo vytěženo a zabetonováno za 34 dní.
Celkově se jednalo o mimořádně stísněné pracoviště. K dispozici jsme měli jen prostor stavební jámy a čtyřmetrový pruh podél jámy v ulici Pobřežní. Veškerá činnost se musela odehrávat uvnitř oplocení stavby, jinak hrozily konflikty
s vyšším dodavatelem i s majiteli sousedních nemovitostí.
Osazování kotev bylo zahájeno ze zvýšené úrovně ihned po vybetonování lamel a po provedení nutných zemních prací. Veškeré práce byly sladěny tak, že poslední kotva na druhé kotevní úrovni byla napnuta šestnáctý den po betonáži poslední lamely.

Obtížný úkol představovala příprava druhé kotevní úrovně, pro niž bylo třeba vybourat železobetonovou prefabrikovanou stěnu uloženou v kvalitním betonovém loži z betonu B20
do hloubky 6 m.

Jakmile byla při západním okraji dosažena kóta dna jámy, ihned se začalo s betonáží podkladních betonů, z nichž se prováděly piloty. Původně mělo být dno jámy v jedné výškové úrovni. Později však objednatel zvedl konečné zatížení a z toho pak vyplynula nutnost provést piloty s „hřibovými hlavicemi“.
Už samotný výkop prohlubní pro hlavice představoval nepříjemné zdržení a stejně tomu bylo i s podkladními betony hlavic. Při pilotáži se musel prostor takové jímky zasypat štěrkem a po zhotovení pilot zase odbagrovat a ručně dočistit.
I přesto, že pilotážní souprava pojížděla jen po tři dny starém podkladním betonu jednostranně vyztuženém kari sítí, nedošlo
k jeho poškození. Při dokončování zemních prací byla v důsledku nedorozumění část podklaních betonů položena až po provedení pilot. Zde bylo názorně vidět, jaké mohou vzniknout
zbytečné potíže, když není připravena řádná pracovní plocha.
Odstrojená pilotážní souprava vážící 55 tun byla vytažena vysokotonážním jeřábem v noci, kdy bylo jeřábu dovoleno stát v komunikaci.

Izolace

Jakmile byla zapilotována první část pilot pod deskou, začalo se s prováděním izolací. Zde je nutno se zmínit o izolaci armatury, která přechází z piloty do desky. Po několika jednáních se dospělo k řešení, v němž armatura piloty končila v úrovni hlavy piloty a provázání piloty s deskou pak bylo zajištěno silnostěnnými trubkami v počtu jedna až dvě na pilotu. Tím se mnohonásobně snížil počet průniků izolací, které by při jiném řešení bylo nutno izolovat. Přesto jsme však chtěli použít ještě jiný postup, kdy by všechny hřibové hlavice byly vyarmovány a zabetonovány do úrovně podkladního betonu, přičemž izolace by pak probíhala v jedné rovině. Toto řešení kladně přijímal i statik železobetonových konstrukcí, protože přenos sil na izolaci je při použití rozšířených hlavic mnohonásobně příznivější. Z časových důvodů se však toto řešení nepodařilo prosadit u projektantů investora.

Zmínku si zaslouží také konečný detail vodotěsného napojení základové desky na podzemní stěny. Použit byl po dlouhá léta používaný způsob, kdy izolační fólie je na podzemní stěnu vodotěsně přichycena pomocí dvou ocelových pásnic. Tento způsob je velmi náročný na precizní provedení.

Pro zvýšení bezpečnosti vůči průsakům vody jsme provedli současně i další způsob izolace – tzv. bílou vanu. Tento způsob zajišťuje vodotěsnost spodní stavby nezávisle na funkci foliové hydroizolace. Z funkčního hlediska se pak spodní stavba stává v podstatě nádrží. Pro realizaci bílé vany je třeba splnit několik podmínek – beton minimálně B 25, tloušťka konstrukce min. 250 mm, vodotěsnost V8 a utěsnění pracovních spár. Parametry použitého betonu a dimenzování konstrukce těmto požadavkům s rezervou vyhovovaly. Stačilo tedy dotěsnit pracovní spáry, což představovalo celkem malé zvýšení nákladů. V základové desce se provedla lomená pracovní spára s osazením bentonitového expanzního těsnění betonrub. Toto provedení zaručuje vodotěsnost prakticky v ploše celé základové desky nezávisle na objemových změnách betonu a deformacích desky. Pracovní spára mezi základovou deskou a podzemní stěnou byla po vysekání drážky ošetřena krystalickým nástřikem Aquatron. Toto těsnění bylo ještě doplněno expanzním páskem Sika Swell vedeným 10 cm pod horním okrajem železobetonové desky. Pásek Sika Swell velmi dobře a silně přilne k povrchu podzemní stěny i k její obnažené výztuži, což se nedá říci o injektážní trubičce, vedené rovněž po obvodu pracovní spáry.
Vybetonováním základové desky byly skončeny hlavní práce na této stavbě. Dokončovací práce již prováděli naši subdodavatelé.

Jednalo se o:
• čištění povrchu podzemní stěny,
• provádění stříkaných betonů,
• injektáž – po uzavření studní (studny bude možno uzavřít až po
  vybetonování skeletu 1. nadzemního podlaží).

Závěr

Tato stavba byla prováděna za výrazně obtížných podmínek daných zejména:
• prostorově stísněným pracovištěm v centru Prahy,
• výrazně horšími základovými poměry oproti předpokladům
  v projektu,
• změnami projektu během chodu stavby,
• velkou náročností objednatele.

Za to, že se stavba dopadla z naší strany nakonec k plné spokojenosti objednatele, děkuji totuto cestou všem zúčastněným.

Základní údaje o stavbě:
místo stavby: Pobřežní ulice
investor: Florenc I., s. r. o.
generální dodavatel: FCC, a. s.
architekt: Loxia, a. s.
projektant: zajištění stavební jámy FG Consult, s. r. o.
dodavatel spodní části stavby: Zakládání staveb, a. s.

Ing. Ladislav Holík, Zakládání staveb, a. s.
Foto: FCC, a. s.