Mikropilota je štíhlý základový prvek, který přenáší osová zatížení (tlaková i tahová) od stavebního objektu do hlubších a únosnějších vrstev základové půdy. V podstatě se jedná o vrtané piloty průměru do 300 mm, které jsou svým kořenemvetknuty do okolní horniny injektáží. Použití mikropilot je výhodné zejména v případech zakládání objektů ve stavebně omezených prostorách, při rekonstrukcích objektů a jejich založení, podchycení stávajících základů objektů či při zajištění ražeb podzemních děl. Mikropilota sestává ze tří částí: hlavy, která přebírá zatížení od stavební konstrukce, dříku, který prochází obvykle neúnosnými vrstvami a kořene, který je injektáží vetknut do okolní horniny a předává jí zatížení od stavebního objektu. Výztuž mikropiloty nejčastěji tvoří sestava z dílů ocelových trubek, jedná se pak o tzv. trubkové mikropiloty (70/12 mm; 108/16 mm, event. jiných rozměrů), spojených šroubovanými spojníky. Díly v kořenové části jsou pro možnost injektáže opatřeny perforací, která je překryta gumovými manžetami. Výztuž mikropiloty může být tvořena též armokošem z prutů stavební oceli, např. 3-5 í 32 (tzv. armokošové mikropiloty). Injektáž kořenové části je v případě ocelových trubek prováděna přímo přes tyto trubky; v druhém případě je armokoš opatřen klasickou manžetovou trubkou z PVC profilu 32/3,6 mm. Kořenová část se obvykle injektuje vzestupným způsobem pomocí dvojitého obturátoru, umožňujícího vícenásobnou řízenou injektáž. Hlava mikropiloty je obvykle tvořena roznášecí deskou, která bude následně trvale zabudována do navazující základové konstrukce. Mikropiloty přenášející tlakové zatížení mají roznášecí desku hlavy přivařenou k výztužné trubce, kdežto u mikropilot přenášejících tahová zatížení je roznášecí deska s výztužnou trubkou spojena šroubovaným spojníkem s vnitřním pojistným šroubem.

Charakteristický řez mikropilotou

Technologický postup provádění mikropilot

2a) zhotovení vrtu rotační technologií
2b) vytahování vrtného nářadí a vyplnění vrtu zálivkou
2c) osazování výztužné silnostěnné ocelové trubky
2d) injektáž kořenové části mikropiloty
2e) hotová mikropilota

Podchycení objektu pomocí zavětrovaných mikropilotových bárek
3a) provádění mikropilot s injektovaným kořenem přes původní základy;
3b) vytvoření zavětrované bárky a její aktivace se stávající stropní konstrukcí;
3c) vybourání původní nosné konstrukce uvnitř bárek;
3d) vytvoření nové nosné konstrukce a následné odbourání pomocné mikropilotové bárky;
spodní injektovaná část mikropilot je využita jako trvalá součást základu.

Podle způsobu přenosu zatížení do podloží se mikropiloty rozdělují na plovoucí, opřené a vetknuté. 

Dle způsobu upnutí hlavy mikropiloty do stavební konstrukce rozeznáváme:

- mikropiloty volné (nepředtěžované), které jsou zabetonovány do konstrukce bez jejich předchozího zatížení;
konstrukce po zatížení prodělá celkovou deformaci v plném rozsahu.

- mikropiloty předtížené, které se po zatížení na hodnotu síly, kterou budou přejímat od konstrukce, po svém odlehčení spojí s konstrukcí. Tak vyčerpá mikropilota trvalou část deformací a po definitivním zatížení pak proběhne pouze deformace pružná.

- mikropiloty předepnuté - mikropilota je před spojením s konstrukcí zatížena na plnou sílu, kterou převezme od konstrukce, a pod tímto napětím bude pevně spojena s konstrukcí. V tomto případě již nedojde k žádné následné deformaci.

Příklady podchycení základů stávajících objektů pomocí mikropilotových bárek či samostatných mikropilot	Zajištění nadloží podzemních děl (tunelů, štol) pomocí mikropilotového deštníku