Podzemní stavby představují velice specializovaná technická díla, při jejichž výstavbě se ve velké míře uplatňují i práce speciálního zakládání staveb. Jedná se především o silniční a železniční tunely, ražené kolektory pro inženýrské sítě, ražené kanalizační a vodovodní přivaděče a ražené kanalizační stoky a přípojky. Technologie speciálního zakládání staveb, které společnost Zakládání staveb, a. s., nabízí, a které se při výstavbě těchto děl uplatňují, jsou uvedeny dále:
Sanační (zpevňující) injektáže
Tyto sanační práce se provádějí klasickou nebo tryskovou injektáží, a to dovrchní a úpadní. Při využití klasické injektáže se zpevňuje nadloží, boky i podloží raženého díla injekční směsí, která se v prostředí nesoudržných zemin injektuje přes manžetové trubky, nebo pomocí středně profilových vrtů v prostředí poloskalním a skalním. Toto zpevnění umožňuje provedení následné bezpečné ražby důlního díla. Injektáž je geometricky uspořádána většinou do vějířů, z nichž každý se skládá vždy z několika vrtů. Injektáž se provádí po etážích a většinou vzestupným způsobem. Pro injektáž se používají cementové, jílocementové nebo chemické injekční směsi. Vrtné i injekční práce jsou prováděny z ražených štol po jednotlivých krocích a zajišťují vždy následný krok ražby, nebo kontinuálně z průzkumných štol.
Při použití úpadní tryskové injektáže se zajištění ražby důlních děl provádí z povrchu kontinuálním způsobem, přičemž lze takto zajistit celý obvod štoly. Tento způsob zajištění lze však realizovat pouze při optimální dispozici a dostupnosti povrchu v zájmovém území, tzn. uspořádání inženýrských sítí a zástavby musí umožnit realizaci vrtných prací. Pokud je zájmové území z tohoto hlediska nevyhovující, lze zajištění provést dovrchní tryskovou injektáží, která se provádí z ražených štol opět po jednotlivých krocích, které zajišťují následné kroky ražby. Tímto způsobem lze zajistit nadloží a částečně i boky ražených štol. Sanační trysková injektáž se navrhuje v nesoudržných zeminách a používá se pro ni cementové,nebo jílocementové injekční směsi.
Výztužné mikropilotové deštníky
Jsou navrhovány nejčastěji z mikropilot í 108/16, 114/10nebo 70/12 mm a slouží k zajištění stability nadloží při rozrážce důlních děl a dále při průchodu podzemního díla pod nadložím, u něhož je požadavek minimalizace poklesové zóny. Používají se převážně v soudržných zeminách, poloskalních a skalních horninách a jsou navrhovány většinou vodorovné, nebo sledující profil ražené štoly. Lze použít mikropiloty injektované po celé délce pomocí jednotlivých etáží, případně mikropiloty osazené pouze do cementové zálivkové směsi. Pro injektáž se obvykle používá cementová injekční směs. Mikropilotové deštníky se provádějí většinou ze vstupních šachet nebo portálů důlních děl, dále pak z čeleb v průběhu ražeb díla.
Kolektorové přípojky inženýrských sítí
Jedná se o vrtané přípojky většinou profilů 100 až 300 mm pro jednotlivé inženýrské sítě, které propojují obslužný kolektor s jednotlivými odběrateli médií. Jejich vrtání a vystrojování se provádí z hlavních štol raženého kolektoru, nebo z ražených domovních přípojkových štol, které do štol hlavních ústí. Vrty pro přípojky jsou většinou do vrchní a dosahují delky až 20 m.
Zapažení vstupních a technologických šachet
Pro vstup a transport jednotlivých médií a stavebního materiálu slouží u podzemních děl šachty. Pro jejich zapažení je možno využít zejména následující technologie speciálního zakládání: podzemní monolitické železobetonové stěny; převrtávané piloty; tryskovou injektáž; vrtané, nebo beraněné zápory a mikropiloty. Tyto konstrukce bývají kotveny buď pramencovými kotvami, nebo jsou rozepřeny ocelovými rozpěrnými rámy. Princip realizace těchto jednotlivých technologií je popsán v předcházejících kapitolách.
Zajištění stávající zástavby při realizaci podzemních děl
Pro zajištění stability stávající zástavby v oblasti poklesové zóny při výstavbě podzemních objektů je v některých případech nutné odclonit nebo podchytit základové konstrukce stávajících budov pomocí sloupů tryskové injektáže či mikropilot. Tyto konstrukce jsou obvykle navrženy tak, aby se zatížení působící na základy přeneslo hlouběji do podloží, které není ovlivněno ražbou podzemního objektu nebo tak, aby vznikla subvertikální clona, která by omezila vliv poklesové zóny a tím ochránila nadložní objekty.