Mikrozáporové pažení

Pažení stavebních jam - Mikrozáporové pažení

Mikrozáporové stěny (též Janovské stěny) představují jistou alternativu k nejrozšířenějšímu pažení - záporovému. Využití nacházejí ve stísněných prostorách bez možnosti manipulace s větší stavební technikou a tam, kde je třeba navrhnout pažící konstrukci s minimální tloušťkou. Nejčastěji se uplatňují v případech zástavby městských proluk, kdy je třeba hlubokou stavební jámu zapažit tak, aby využitelný prostor proluky by lpro účely novostavby co možná největší. Mikrozáporové stěny se skládají z následujících prvků:

» mikrozápor, což jsou v podstatě neinjektované mikropiloty s výztuží ze silnostěnných trubek či s výztuží tvořenou válcovanými profily I, H, přičemž průměr vrtů vyplněných cementovou suspenzí nebo maltou bývá v rozmezí 130-300 mma osová rozteč zápor mezi 400 a 800 mm;
» výplně mezi mikrozáporami, kterou většinou tvoří stříkaný beton s výztužnou sítí, méně často pak úpalky ocelových pažin Union, výjimečně fošny či hranoly;
» převázek, které jsou převážně ocelové, předsazené, tvořené štětovnicemi, dvojicí U-profilů apod.;
» kotev, které jsou většinou dočasné, tyčové či pramencové.

Vzhledem k rozměrům jednotlivých prvků - hlavně mikrozápor- je zřejmé, že se jedná o konstrukci poměrně měkkou, jež musí být kotvena či rozpírána v několika úrovních. Vzhledem k tomu, že suterénní zdi novostavby bývají opatřeny izolací ,požaduje se, aby povrch mikrozáporových stěn byl hladký a tvořil přímo podklad pro izolaci. Tento požadavek je obtížné splnit, neboť kotvení, popř. rozepírání, je třeba přenést do mikrozápor přes převázky, které před mikrozápory vystupují. Výškové uspořádání převázek je třeba volit tak, aby odpovídalo nejen statickému účelu, ale též poloze budoucích stropů a bylo je tak možno při postupné výstavbě suterénu postupně bezproblémově odstraňovat.
Mikrozáporové pažení se často kombinuje s ostatními technologiemi speciálního zakládání staveb, a to především se sloupy tryskové injektáže a s klasickou či těsnicí injektáží.